Mirror’s Edge před pěti lety nastartoval malou herní evoluci
2. ledna 2013Není třeba být první, stačí být nejzajímavější. To již v minulosti dokázala celá řada her. Vždyť Duna 2 nebyla první strategií hranou v reálném čase a Wolfenstein nebyl první 3D střílečkou. Stejně tak ani Mirror’s Edge nebyl první titul s akrobatickým pohybem známým jako parkour.Exotická Faith je hlavní postavou titulu Mirror’s Edge.
Jenže působivý systém pohybu nebyl jediným přínosem hry. Titul se též pyšnil neotřelou grafickou stylizací, založenou na intenzivním využití bílé, sporadicky doplněnou o několik výrazných barev. Že titul nevyužil svůj potenciál, jsou si však vědomi i sami vývojáři.
Práce na hře totiž trvaly příliš dlouho a komplikovala je i nová technologie Unreal Engine 3. Hru tak bylo třeba vydat předčasně.
Ačkoliv Mirror’s Edge nebyl první parkourovou hrou, jistě je zatím nejvýraznějším představitelem žánru. Akrobatický pohyb ostatně zahrnoval již o rok dříve vydaný Assassin’s Creed. Ten však vývojáři v prvním díle zjednodušili na automatizované funkce, které příliš umu nevyžadovaly.
Mirror’s Edge tak vyčnívá zřejmě díky kombinaci neotřelého vizuálního stylu a doposud nejlepšího zpracování parkouru. Tedy alespoň v titulu hraném z pohledu první osoby. Podobné pohybové prvky se však později objevily v řadě dalších her. Zmínit lze například akce Brink i Battlefield 3.
Vývoj samotný se potýkal s řadou problémů. Ovlivnila ho například tehdejší novost technologie Unreal Engine 3, nešťastný outsourcing videí či uspěchané vydání hry. Co se naopak titulu povedlo, byla antiutopická atmosféra podobná Orwellově knize 1984. A také čistá, minimalistická grafika.
Zdroj: https://bonusweb.idnes.cz/profil-mirror-s-edge-0lf-/Magazin.aspx?c=A121231_182150_bw-magazin_anb
Autor: Dominik Mrkvička